|
 Bavme se o Sudu prachu. Od koho přišel prvotní
dramaturgický impuls?
Lenka Od
Mirka Bambuška. Udělat v Multi prostoru v Lounech celou
Balkánskou sezónu je záslužnej nápad. Mirek se vrhl na
dramaturgickou oblast, o které všichni tušíme, že je
potenciálně zajímavá, ale moc o ní nevíme. Stará se o
dramatiku z Balkánu i dál, lektorsky ji zkoumá. Je to rozhodně
producentskej počin.
 Inscenace vzniká v
koprodukci Multiprostoru z Loun, pražského Rubínu a
Činoherního studia. Lze tuto neobvyklost nějak
charakterizovat?
Petr Obecně - je to projekt
Mirka Bambuška, který přesahuje možnosti Multisprostoru. Proto
je spolupráce s Činoherákem, který s Multiprostorem už nějakou
dobu kooperuje, a s Rubínem, odkud zase přišla do Činoheráku
řada herců, úplně přirozená. Já jsem v pozici osloveného
hostujícího režiséra. Mirek mě oslovil jednou u baru v Ústí a
taková nabídka přes několik generací se neodmítá, vlastně mě
to dojalo. Hru jsem navíc znal - viděl jsem v Praze na
festivalu švýcarskou inscenaci - pak jsem si ji přečetl v
angličtině a věděl jsem, že je to opravdu dobrej text. A
soukromě - ten text pro mě doplňuje poznání cool vlny tím, že
ji vlastně předběhl.
Takže ona to není
reflexe rozpadu bývalý Jugoslávie. On je to vizionářskej
text?
Petr Já tu hru vnímám jako jakousi precool
dramatiku, která v sobě ale ještě obsahuje hlubší
psychologickej ponor, humor, jasný příběh a především
zakořenění do reality Balkánu. Vzniká otázka, proč máme právě
tady dělat Balkán. Když se řekne Balkán, vnímáme to trochu
pejorativně. Ale já si Balkánu hodně vážím a myslím si, že
vzájemná inspirace už od dob Cyrila a Metoděje byla pro tuhle
zemi důležitá. A za druhý si myslím, že téma Balkánu, kterýmu
se trošku pošklebujeme, je tady mezi náma ve vzduchu, aniž o
tom víme. Mám na mysli skrytou agresivitu, která asi pramení
ze společenských změn, ale i z našich slovanských kořenů, a
zároveň už předznamenává společenský tlaky v celým světě.
Fenomén Balkán už dnes přece bezpečně najdeme i ve Francii,
určitě i v New Yorku a co já vím, kde ještě.
Co myslíš tím pejorativním významem fenoménu
Balkán?
Petr Nedávno jsem jel po Praze tramvají
a málem jsem dostal do držky hned, jak jsem tam nastoupil. Ani
jsem se neotřepal a vypadl jsem ven.
Ale to je jen vnější
projev. Myslím, že jde o vnitřní stavy přecitlivělosti,
neadekvátních reakcí, tolerance k nekulturnosti… Ale na druhou
stranu je pro mě osobně Balkán obrovskej zdroj nějaký
energie a právě kultury, na kterou my uměle zapomínáme
díky tomu, že jsme se přesadili do západní sféry, do
francouzský a německý gotiky a odmítáme Byzanc.
To nás taky zajímá na
Slovácích…
Lenka Ta hra je dobrá v tom, že téma
skryté agresivity, o kterém Petr mluví, zobecňuje. Proto asi
byla ve světě tak úspěšná, proto byl podle ní natočenej film.
Jde o to, že civilizace vytváří takovej tlak na lidi, kterej
vede ke stresovým reakcím, k tomu, že pak vypuká agresivita i
mezi normálníma lidma, třeba právě v těch tramvajích. A navíc
ta hra sděluje, že každá oběť podobné agresivity je současně
také někde jinde jejím pachatelem. A naopak. Nelze to oddělit.
Každej někomu ubližuje a každýmu je ubližováno.
Takže tu máme problém, který je starší, než
módní cool dramatika…
Lenka Myslím, že pro
takzvanou cool dramatiku byla tahle hra určitě
inspirativní.
Petr Proto je to dramaturgický
objev.
… totiž problém nemotivovaného
násilí?
Petr Právě! My jsme poměrně dlouho
hledali nějaký současný texty, a před tou cool vlnou tu byla
silná tendence k estetizaci a psaní metaforických textů. A
tady někde, u her jako Sud prachu, je začátek přímé, jako by
holé dramaturgie a dramatiky, která se v cool vlně zúročila.
Divadelníci se dnes obracejí k Balkánu, protože tam je, a já
si to taky myslím, zakopaná hřivna citlivosti. Je to
prostředí, které generuje autentický dramatický sváry. Toužil
jsem dělat text ze současnosti, neměl jsem teď chuť pouštět se
do Shakespeara, do klasiky… Ale je to pekelně těžký,
současnost na jevišti může dopadnout hrozně, směšně…
Tady ale ten Balkán může fungovat jako
určitá estetická distance, protože se to nedá srovnávat s naší
každodenní zkušeností. Kdyby se to odehrávalo v Ústí, bylo by
hned vidět, kde autor estetizuje, kde
zjednodušuje…
Petr Jasně. Ale je tu celá řada
inscenací, třeba Pokornýho Taťka střílí góly a Odpočívej v
pokoji, který se o tohle snažej; a do týhle estetický a
dramaturgický řady Sud prachu patří.
Setkali jste se někdy osobně s nemotivovaným
násilím?
Lenka Jednou jsem v hospodě zažila
vraždu a docela mi to stačilo. Ale to bylo asi motivovaný, že?
Ale už třeba pocity, který člověk zažíval po povodních v MHD,
ty můžou vést k nějakejm excesům. Pokud neúnosnej tlak,
nesnesitelná situace trvá dlouho, pak…
Petr Já
myslím, že agresivita je tady kolem nás obrovská. Možná, že
stárnu, ale zamlada jsem kamkoli bez problémů vstoupil a něco
dělal, ale dneska mám pocit nebezpečí…
Lenka
…ohrožení!
Petr Ohrožení. Upřímně řečeno, třeba v
Praze občas člověk zaslechne výstřel na ulici.
Když jste, Lenko, absolvovala v Disku, ještě
na začátku devadesátejch let, šli jsme na zkoušku a na rohu
Karlovky a Liliovky se postříleli postsovětští skořápkáři a
čepičáři.
Lenka A pak přijeli policajti a zatkli
Vladimíra France.
Jen tak si člověk jde po svejch vychozenejch
stezkách, přemýšlí, jaký bude na zkoušce dávat připomínky, a
ono se vedle něj vraždí.
Lenka Agresivita se v
naší společnosti zvětšuje, myslím, že je to daný jednak
civilizačním tlakem a jednak zvětšováním konzumerismu, kterej
vede k duševní vyprázdněnosti.
Petr A přitom v té
hře - a to mě na ní zajímá - je navíc ještě i humor, který
plyne z absurdnosti podobnejch situací.
Balkánský psaní má emocionální dimenze,
který neznáme. Nedovedeme se podívat z tolika krajních úhlů na
svý neštěstí.
Petr A tady já si řeším svůj
soukromej problém. V roce 1942 Emil Filla napsal esej o tom,
jak Čechy stojí na hranici západu a východu a všechno se v
nich pěkně mele… My v sobě slovanství vlastně systematicky
popíráme. Střet kultur a vlivů v nás vyvolává zvláštní
pokrouceniny. Ale jednou nohou minimálně na ten východ
patříme.
Jak se hra o balkánském sudu prachu zkouší v
době, kdy v Bělehradě dojde k mafiánské popravě předsedy
srbské vlády?
Petr Žijeme tím. Situace střídá
situaci. Týden před tím se na Václaváku upálil mladej kluk.
Žijeme tím. Ale Ústí je docela autonomní prostor. Když jsem
tam s touhle zprávou přijel na zkoušku, zjistil jsem, že o tom
nikdo neví. V hospodě všichni žasli, dlouho jsme si o tom
povídali. Za další týden vypukla válka v Iráku. Ústí je
zvláštní lakmusovej papírek a nic ho neohromí. Já to pozoruju
sám na sobě, když tam dojíždím. Ústí samo o sobě je obrovsky
dramatický, už ty skály, a řeka, která tam všechny ohrožuje… a
teď divadlo v Setuze, který je hrabalovsky nádherný a musím
přerušit zkoušku pokaždý, když projíždí vlečka. Má nádhernou
parní lokomotivu. Všechno se tam děje s obrovskou energií a
zároveň je to jako by odkrojený od zbytku světa. Je to taková
Petriho miska, ve který je možný kultivovat plísně nálad
našeho světa až ke krásně zelenejm barvám. |